JAN ANTONÍN BAŤA

VÍC NEŽ JEN ŠVEC PRO CELÝ SVĚT

1876
3. dubna se narodil ve Zlíně Tomáš Baťa.
1894
Sourozenci Tomáš, Anna a Antonín Baťovi zakládají v září ve Zlíně obuvnickou dílnu T. & A. Baťa. V letech před narozením Jan Antonína Bati prochází firma počátečními potížemi a krizemi, jež zvládá především díky houževnatosti Tomáše Bati, jednoznačně vůdčí osobnosti podniku. Světlo světa spatřují proslulé „baťovky“, lehká plátěná obuv s koženou podešví. Tomáš se neustále zaobírá myšlenkami mechanizace výroby a posléze pořizuje první obuvnické stroje. Ve firmě pracuje okolo 50
zaměstnanců, výroba se pohybuje v desítkách a posléze až stovkách párů denně 1898
7. března se narodil v Uherském Hradišti Jan Karel Baťa, později po otci Jan Antonín.
1900
Stavba první tovární budovy o rozměrech 20 x 10 m poblíž nádraží ve Zlíně.
Ve firmě pracuje 120 lidí.
1903
Zahájena strojírenská výroba.
1904
První Tomášova cesta do Ameriky, kde pracuje jako dělník v Lynnu, středisku obuvnického průmyslu. Po návratu připravuje racionalizovanou strojní výrobu.
1905
5. září umírá otec Antonín Baťa, začíná boj s matkou Ludmilou Baťovou o přechod nevlastních bratrů Jana, Jindřicha, Leopolda a Bohuslava do Zlína.
Tomáš Baťa zavádí dvousměnný provoz a zakládá prodejní oddělení.
1906
Dokončena první zděná tříetážová tovární budova nového typu o rozměrech 40 x 20 m podle plánů získaných v Americe (pozdější budova 16).
Ustavena síť obchodních agentů vybavených bryčkou a koněm.
1907
Prokurista František Štěpánek si po neshodě s Tomášem zakládá konkurenční podnik na Čepkově.
1908
Tomáš přivádí do Zlína desetiletého Jana. Jenda spolu s bratry žije pod Tomášovým dozorem, přímým vlivem a výchovou od roku 1908 do roku 1919. Tomáš se mu stává otcovským vzorem, modelem chování, jednání a uvažování.
Umírá bratr Antonín, vedení firmy T. & A. Baťa se také de iure ujímá Tomáš Baťa..
1909
Janova výchova se nepodobá dnešním metodám, pojetím stojí blíže spartánské Baťově škole práce, která se ovšem zrodí až o patnáct let později. Spolu s bratry chodí do školy a navíc prochází praktickým výcvikem v továrně. Po večerech i ve dnech volna studuje všechny aspekty průmyslové výroby obuvi.
Zakládání prodejních agentur.
Výroba cca 3400 párů denně.
1911
Tomášova druhá cesta do Ameriky.
Srážka Baťova automobilu, řízeného Janem Hozou, s koňským povozem. Z té doby pochází hluboká jizva na Tomášově čele.
1912
Jan dovršil čtrnáct let a stává se na plný úvazek běžným zaměstnancem podniku. Začíná v administrativě, kde vstřebává systém skladů, výroby, odbytu a přispívá k dílčím racionalizacím. Jakmile zvládnul vnitřní administrativu, jako standardní obuvnický učeň přechází k vlastnímu řemeslu. Od svých čtrnácti let se pohybuje na vrcholku pyramidy řídící moci v továrně.
Začátek elektrifikace závodu a výroby celokožené obuvi.
Podnik zaměstnává asi 230 pracovníků.Tomášova svatba s Marií Menčíkovou.
1914
Jan na zkušené v Německu poznává práci v různých obuvnických továrnách – Stiegler v Norimberku, August Wessels v Augsburgu, Rollmann & Mayer v Nippes (Kolín n. R.) – a obchodě. Po návratu je jako jediný schopen zprovoznit McKayův sešívací stroj a naučit s ním pracovat další kolegy, najaté za odvedené brance. Propracovává se k pozici prvního obuvníka, opraváře, organizátora, navrhovatele nových postupů, mechanika, odbytáře. Jeho manažerský smysl vždy vycítí problémovou oblast, do jejíhož řešení se vrhá zásadně po hlavě. Vyvíjí se jakýsi hybrid přístupů k práci – Tomášova disciplinovaná kázeň a Janova někdy až živelná opozice. Na počátku války Tomáš sjednává velké zakázky na vojenskou obuv.
Zřízeno stavební oddělení.

17. září se v Praze narodil Tomáš Baťa junior (Tomík).

1916

Postavena první pětietážová budova 80 x 20 m. Založeny strojírny.

1917

Jan je pověřen k rozjezdu dřevákové výroby a v doposud nezvyklém rozsahu se podílí na organizaci a správě bratrova podniku. Tak to, s výjimkou dvou momentů (viz 1920 a 1927), zůstane až do Tomášovy tragické smrti. Postaveny cihelny, pila, kopytárna a podpatkárna, koupena elektrárna. Zřízena prodejna v Liberci. Denně 10 tisíc vyrobených párů. V továrně pracuje kolem 5000 osob.
1918
Krize firmy, ztráta činí 3,3 mil Kč za nezaplacené státní dodávky. Hlavní věřitelé Česká banka Union a Živnobanka. Úvěry ve výši 40 mil. Kč. Pokles výroby na 1700 párů denně.
Tomášova zdravotní událost – plicní embolie. Rekonvalescence znamená pro Jana zatěžkávací zkoušku, která vyplňuje úvodních pět měsíců roku, kdy fakticky stojí v čele firmy. Jeho hlavní prací je pořizování surovin, materiálů, polotovarů a režijních potřeb. K této činnosti má již rok Tomášovo zplnomocnění.
V říjnu 1918 vzniká republika Československá. Coby dlouholetý Sokol se Jan Baťa v rámci tzv. Národní stráže sokolské zapojuje do boje o udržení organismu vznikajícího státu.
Vychází první číslo „Sdělení zřízenectvu firmy Baťa“ (později „Sdělení“)
Koupě prvního velkostatku a pozemků ve Zlíně.
Firma má 4006 zaměstnanců.
1919
Tomáš Baťa se rozhodl založit první zahraniční pobočku v USA a kupuje tovární objekt v Lynnu, Massachusetts.
Zřízeny první prodejny v Jugoslávii, Holandsku a Dánsku.
Požár v závodech a povodeň ve Zlíně.
Firma má 50 vlastních prodejen a 3002 zaměstnanců.
1920
Jan s nevelkým doprovodem odjíždí do Lynnu a od února skupina pod jeho vedením rozbíhá obuvnickou firmu Bata Shoe and Leather Co., Lynn, U.S.A. Metodicky celá americká akce spadá pod přísný dohled Tomáše Bati, který ze Zlína často zasahuje do jejího vývoje. Působení mladého Jana Bati není úspěšné, ale zoceluje se a osobnostně vyspívá při pokusu prorazit ve špatný čas na špatném místě. Chová se rozumně, nenadělá dluhů a nepošpiní jméno Baťa. Jan těžce nese Tomášovo neustálé poručníkování. Žádá o výměnu a v září odchází od firmy Bata Shoe and Leather. Zůstává v Lynnu jako dělník u konkurence. První rozchod tvrdohlavých bratrů. Tomáš vidí, že s Janem nic nesvede, že se dokáže uživit i bez něj. Po třech měsících odesílá dopis s nabídkou práce v londýnském obchodním oddělení. Jan přijímá podanou ruku a vrací se k firmě T. & A. Baťa.
V Londýně se upevňuje Janův vztah s Marií Gerbecovou, dcerou rodinného lékaře rodiny, která zde také pracuje.
Firma má 2056 zaměstnanců.
1921
První Janovo psané dílo, spíše pracovní nežli literární, kniha baťovských zkušeností. Spisek si drží statut „obuvnické abecedy“ pro každého, kdo chce začít s výrobou obuvi a využít přitom amerických zkušeností a postupů.
26. listopadu se Jan žení s Marií Gerbecovou. V roce 1932, kdy se „Maja“ stane „mladou paní Baťovou“, bude vychovávat již čtyři dcery a jednoho syna.

Firma má 2277 zaměstnanců.
1922
Jan buduje nákupní oddělení, které přináší do celého zlínského obuvnického podnikání největší zisky. Sází na vysekávače. Je to jedna z hlavních činností na vstupu materiálů do výroby obuvi a tak přímo ovlivňuje náklady, spojené se zpracováním kůží. Tomáš neváhá a uplatňuje Janův systém rozpočtování a skladování materiálu v celém vnitropodnikovém účetním a manažerském systému.
Hospodářská krize a současná revalvace Kč. Na skladech se hromadí zásoby bot a přitom schází prostředky na investice.
Továrna dluží na daních šest milionů, výroba klesla na pětinu stavu z roku 1919. Baťa reaguje akcí „Baťa drtí drahotu“ – ceny jeho obuvi spadnou o 50 %, základní životní potřeby pro baťovce (kryto firmou) také o polovinu. Současně jsou sníženy mzdy zaměstnanců o 40 %. Továrna se za pár měsíců zbavuje mrtvých zásob, uplácí závazky a ještě investuje. Na těchto převratech se podílí i Jan Baťa.Stavy zaměstnanců zatím zůstávají na krizí zredukovaných počtech, firma má 2440 zaměstnanců, ale výroba nestíhá plnit objednávky. Rozšíření prodejní sítě na 160 prodejen v ČSR.
1923
Politicky neklidný rok. Vedení obce agituje silně protibaťovsky a vytrvale komplikuje veškeré snahy o rozvoj firmy. Snižování režijních nákladů a zvyšování intenzity práce rovněž není levicovým souvěrcům po chuti. Závody se nerozšiřují, ač disponují financemi na investice. Vnitřek továrny je prolezlý komunisty a socialisty. Za těchto okolností Jan Baťa přesvědčí svého bratra Tomáše, aby kandidoval na funkci starosty města Zlína, a Tomáš je nakonec skutečně zvolen Jan se několika společníky navštěvuje schůze ideologických nepřátel, snaží se v nich hájit Tomášovy názory a argumentovat v jeho prospěch. Diskuse občas přerůstá do osočování a potyček. Od roku 1923 zavládne ve Zlíně baťovský režim, zvláštní symbióza zdravého života, práce a elánu. Janovy aktivity na tom mají svůj podíl a kolektivistický rozvrat je potlačen.
Firma má 1802 zaměstnanců.
1924
Jan Baťa uskutečňuje svůj vlastní podnikatelský experiment. V továrně zbylo z bouřlivého roku 1923 něco nezpracovaných kůží vynikající kvality. Jan obdrží od bratra svolení a nechává z nich vyrobit 400 tisíc párů bot. S těmi odjíždí do Berlína, obratem celou várku udává a Tomášovi pak s nadhledem kalkuluje efekt celé akce. Tomáš pak rozšiřuje sortiment a součástí výrobního portfolia se stává také vysoce módní obuv.
Jan nepřestává počítat. Systematizuje vnitropodnikovou rozpočtovou soustavu a přitom stále řídí své vysoce ziskové nákupní oddělení. Postupuje po malých krůčcích a daří se mu jednotlivé činnosti osamostatňovat, profesionalizovat a oprošťovat od plevelných činností.
Jan přesvědčuje Tomáše o zavedení konvejerového systému, tj. systému dopravních válečkových spádových pásů. Opatrný Tomáš uvolňuje prostředky, ale zdaleka ne naplno – a čeká. Vzorová dílna pracuje, kalkuluje, propočítává, měří se lidské pohyby. Po prvních přesvědčivých výsledcích se Tomáš stává vášnivým zastáncem nového dopravního systému. Postupně vše prosakuje i do starších provozů a od roku 1926 všechny Baťovy obuvnické dílny pracují v konvejerovém režimu.
Zavedena účast zaměstnanců na zisku a samospráva dílen.
Stavba nové koželužny. Vytvořeno stavební oddělení. Zřízeno první firemní letiště ve Zlíně (později přemístěno do Baťova).
Rok 1924 je vůbec rokem velké přestavby Baťových závodů a počátkem největšího rozmachu firmy.
1925
Jan podniká první obchodní cestu do Jižní Ameriky.
O tomto roce později (1947) Jan Baťa napíše: „Chtěli jsme něco jako průmyslový ráj. V podřevnickém údolí moderní město, tvořené samostatnými domky pro dělníky, vše v zahradách. Místo toho nás čím dál více škrtila bytová krize. Vznikla nutnost masivních investic do občanské výstavby. Z ní se vynořil můj úkol a zápas – roku 1925 jsme postavili 1000 domků.“
Zahájení výroby gumových podešví.
Založena Baťova škola práce.
176 prodejen a současně správkáren v ČSR, firma zaměstnává 5200 lidí.
1926
Rok expanze baťovských obuvnických prodejen v Československu. Tomáš Baťa dospěl po první světové válce k závěru, že prostředníci jeho úmyslům spíše škodí a rychle se s nimi rozloučil. Vsadil na vlastní prodejny, ke kterým postupem času přiřazoval další a další služby; navíc v nich rozvíjel specifickou cenovou politiku (viz 1922).
Jan Baťa si staví ambiciózní cíl zvýšit počet obchodních jednotek v ČSR ve výši sedminásobku loňského roku. Skutečně počet prodejen nejrůznějších velikostí (systematizovaných do osmi typů) dosahuje za 18 měsíců Janova snažení více než 1000 funkčních jednotek, v roce 1930 už 1211, následujícího léta přibude ještě 614 prodejen se správkárnami.
Položen základní kámen Baťovy nemocnice (celý areál dokončen v roce 1934).
1927
Jan po konfliktu s Tomášem odchází od firmy. Podruhé a naposledy. Jeho rozhodnutí uvolňuje psychické zábrany dalších a okolo tuctu vedoucích zaměstnanců opouští bránu továrny. Rozvoj továrny a obce zpomaluje. Nákupní oddělení od druhé poloviny roku 1927 kumuluje ztráty, které ostatní podnikové útvary nedokáží vyvážit. Navíc Mladí muži z Baťovy školy práce, chlouba Janova, bez něj jakoby ztrácejí nadšení. Stejně jako v roce 1920 je na Tomášovi, aby bratru podal vstřícnou ruku. Podíváme-li se na popsaný sourozenecký rozpor přes novodobou dokumentaci, tak oficiální baťovská historiografie dobu označuje jako „dočasnou stagnaci výroby a zaměstnanosti“.
Zavedena proudová výroba obuvi, založena akciová společnost BAPOZ (Baťovy pomocné závody), postaven první obchodní dům (Tržnice).
1928
V únoru je Jan zpět v podniku, včetně těch, které strhnul sebou. Během dvanácti následujících měsíců konsoliduje nákupní oddělení a to začíná opět generovat více jak 30 % profitu závodu. Stává se rovněž vedoucím výzkumu a vývoje celé baťovské organizace.
Jan Baťa dostává mj. na starost organizování zahraniční výroby. V této funkci – a mnohých jiných, včetně prokury – působí až do osudného 12. července 1932. Ve sféře obchodu Jan Baťa vytváří modelová oddělení s jasnými konturami spolupráce, pravomoci a odpovědnosti. Jako šéf nákupu a prodeje prakticky implantuje do marketingového útvaru schéma komerční spolupráce. Tento úspěšný experiment generuje další specializovaný útvar – propagační oddělení – a přispívá k definitivní
podobě baťovského tisku, který se od tohoto roku začíná postupně měnit.Založen Baťův podpůrný fond jako sociální fond z pokut zaměstnanců a z příspěvků firmy. Postaveny Masarykovy pokusné
školy.
Baťovy závody zaměstnávají 12 000 lidí.

1929
Jan působí jako vedoucí organizace výroby a vedoucí výzkumu. Narostla mu odpovědnost – má prokuru, dispoziční právo a fakticky veškeré pravomoci.
Nástup světové hospodářské krize a růst celních bariér zmrazil veškerý export. Jan Baťa navrhuje postavit továrny v minimálně třiceti zemích světa. Jejich provozu by sloužila vlastní distribuční síť obchodů s obuví. Počátek zahraniční expanze firmy Tomáš nakonec podpoří. Naplno se celá akce rozjede od roku 1931, když Jan Baťa sežene dostatek
investičního kapitálu u Dr. Wettsteina, otce pozdější ženy Tomáše Bati juniora, který se po válce tak lépe dostane ke zdrojům baťovského impéria, kontaktům, kapitálovému jištění, financím a částečně i k ovládání zahraničních společností.
Po systematizaci odbytu obuvi dostává Jan k řešení problém strojírenského odbytu. Na konci jeho snažení se příslušný prodejní útvar rozroste ze 130 osob na 1000 zaměstnanců. Oddělení inovací zbytní dokonce třiadvacetkrát z původních tří lidí. Současně Jan reorganizuje svůj dosavadní prodejní úsek, který se zvětšuje na 2000 prodejních míst.
Zahájena výroba celogumové obuvi. Otevřen Dům služby Baťa v Praze. Zakoupeno panství barona Haupt von Buchenrode za 8,3 mil. Kč. Dokončeno letiště v Otrokovicích.
Tomík dovršuje patnáctiny a plně jej zaměstnává Baťova škola práce.
1930
V tomto roce nese Jan Baťa odpovědnost za nákup, prodej, kalkulace, vzory, design, přijímání návštěv, podnikovou strategii, koželužny, strojírny, gumárny, dopravu a logistiku.
Rodí se první malý závod v Indii, spíše pokusný balónek v exotickém polokoloniálním prostředí. Firma proniká na trhy Blízkého a Dálného Východu.
Tomáš posílá Jana do Ameriky podpořit americký business. Výsledek – trojnásobný nárůst prodeje. Jan pořádá přednášku v Chicagu a zve ke spolupráci architekty. Mezi posluchači sedí tehdy ještě neznámý Vladimír Karfík. Nemá jasno o svém dalším osudu na americkém kontinentě a přijímá výzvu k vytváření nového Zlína.
Zaveden pětidenní čtyřicetihodinový pracovní týden jako první v republice.
Probíhá reorganizace gumárenského závodu mj. plně na konvejerový dopravníkový systém v jeho druhé fázi (stroje s vlastním pohonem). Položeny základy budování Baťova u Otrokovic – koželužny, papírny, chemie, drobné zboží. Založena akciová společnost Zlínská stavební.
Denní výroba 100 000 párů obuvi. Firma zaměstnává 12 300 spolupracovníků.
1931
Firma Baťa zvyšuje pružnost svého manažerského systému novým uspořádáním v odděleních tak, aby obchodní přesuny a různé činnosti bylo možno statisticky lépe sledovat.
Zkonstruován pohyblivý pásový dopravník, tzv. kruh, jejž si Jan Baťa nechává patentovat. Jde pouze o základní patent – Jan stále naslouchá připomínkám a zdokonaluje kruh řadou dalších patentovaných inovací. Zkoušené modely natolik dokáží zvednout produktivitu práce, že od roku 1940 se budou používat už ve všech baťovských továrnách.
Jan organizuje koncem roku další výpravy Čechoslováků po celém světě. Pokračuje tak v aktivitě, zahájené už loni s cílem posílení exportu. Začíná v tomto směru také proměňovat zlínské školy. Výuka cizích jazyků, i doposud nikterak opomíjená, získává na intenzitě. Pro „Baťamany“ se navíc pořádají večerní kursy zeměpisu a obchodní korespondence – i cizojazyčné.
V červnu 1931 začíná růst další továrna v Jugoslávii.
Založena akciová společnost Baťa a zaniká veřejná obchodní společnost T. & A. Baťa.
O Velikonocích v důvěrném hovoru Tomáš jmenuje Jana svým nástupcem. K Tomíkovi říká: „Ne, chci nějakého schopného nástupce, chci tebe… Pouze hotový opeřenec může vzít za takovou práci.“ Popisuje svůj plán: Janovi úplně všechno prodá, a ten tak bude vlastnit přiměřené kapitálové prostředky, aby byl schopen pořizovací cenu bez zbytečného odkladu uhradit, jakmile se de iure stane vlastníkem firmy.
Ve Zlíně postaveno během let 1931–32 celkem 9 nových továrních budov, 2 skladiště, plynárna, obchodní dům, 6 internátů pro Mladé muže a Mladé ženy, 500 rodinných domů. Zřízena pneumatikárna. Postaven Dům služby Baťa v Brně. Zakoupena továrna Busi v Třebíči. Zakoupena Otrokovicko – zlínsko – vizovická dráha (OZVD).
Úložky na osobních účtech zaměstnanců 136,5 mil. Kč. Firma Baťa zaměstnává 23 500 lidí.
1932
Krize firmy. Ztráta 70 % exportu vede k zahájení výroby nových komodit (pneu, klínové řemeny, gumové zboží, hračky, kola, letadla, umělá vlákna).
12. července 1932 tragicky umírá Tomáš Baťa.
Jan Antonín Baťa kupuje a nabývá veškerý výrobní majetek, přesně podle Tomášova přání a s bezvýhradným souhlasem všech zainteresovaných stran, a stává se novým majitelem firmy Baťa a zároveň šéfem celé baťovské světové obchodní organizace. (viz. Potvrzení o ústní trhové smlouvě a Poslední vůle Tomáše Bati)
Po celém světě Jan systematicky vyhledává příhodná místa, na kterých by mohla vyrůst vzorová baťovská města a průmyslové závody. Procestuje Francii, Holandsko, Jugoslávii, Polsko, Maďarsko, Anglii, Švýcarsko, Indii, Singapur a Spojené státy.
Na doporučení Jana Bati je starostou Zlína po Tomášovi zvolen Dominik Čipera, druhý muž Baťových závodů.
Jana Baťa jmenován čestným občanem Zlína.Postaven Obchodní dům ve Zlíně a Velké kino. Koupena námořní loď Morava.
Firma Baťa zaměstnává 18 500 lidí.
1933
Založena vývozní a dovozní společnost Kotva. Postaven jedenáctietážový hotel „Společenský dům“. Otevřen Památník Tomáše Bati.
Firma zaměstnává 17 800 spolupracovníků.
1934
Naplno se rozbíhá výstavba Baťova na Bahňáku u Otrokovic, prvního nově založeného baťovského města. Už Tomáš Baťa se snažil přemístit části svých výrob, jejichž provoz vyžaduje mnoho vody – např. koželužny nebo papírny – na území dnešního Baťova (viz 1930). Až díky nápadu splavení tisíců tun zeminy z kopce Tresného bylo možné postavit nové město na opravdu pevný základ.
Zahájena výstavba průplavu z Baťova směrem k Dunaji. Účelem plavebního kanálu bude prvotně doprava lignitu z Baťových dolů v Ratíškovicích. Výsledné dílo, než je válka přeruší, dosáhne délky 51 kilometrů.
Firma zaměstnává 22 050 spolupracovníků.
1935
Jan Antonín Baťa poprvé uveřejňuje knihu „Budujme stát pro 40,000.000 lidí“ o možnostech industrializace Československa. Kniha dobře charakterizuje Janovo vidění budoucnosti, v níž se bude postupně přiklánět k řízení rozvoje oblastí. Je velmi konkrétní, s přímými výpočty a kalkulacemi.

Založení Studijních ústavů. Roku 1935 je postaven první Studijní ústav, nad domovy mužů. Druhý, nad domovy žen, vyroste v roce 1938. Jde o ryzí nápad Jana Antonína Bati, jenž se neustále potýká s nepraktičností absolventů standardních
odborných škol. Vzdělání prostřednictvím práce – tak můžeme nazvat původní ideu – se ovšem rozvíjí do šíře a později
zahrne i umělecké směry lidské tvořivosti.
Postavena gumárenská továrna Fatra v Napajedlích.
Zlín navštívil architekt Le Corbusier.
1936
Baťovy závody již zahrnují mnoho nejrozličnějších výrob a mnohé součásti koncernu se jmenují jinak (Fatra, chemičky, galanterní firmy, výrobny kufrů, letadel…). Koupit lze baťovské pneumatiky, letadla, vagony, bicykly, gumu a plasty, bakelit, celofán, podlahové krytiny, punčochy, elektroniku, vytěžené uhlí, dřevo, potraviny, elektřinu, svítiplyn a další. V letech třicátých roste daleko rychleji podíl neobuvnických činností nežli klasických botařských dílen – ty zvyšují objem výroby především růstem produktivity práce.
Jan Baťa je zvolen předsedou Světové asociace pro obchodní vzdělávání. Vychází jeho kniha „Spolupráce“.
Založeny filmové ateliéry Baťových závodů (FAB).
Ve všech podnicích koncernu Baťa mimo Indii vyrobeno 58 mil. párů obuvi, z toho 28 mil. párů pro tuzemsko, 30 mil. pro export nebo vyrobeno v zahraničí. ČSR je 1. na světě ve vývozu celokožené obuvi, 3. ve vývozu gumové obuvi.
1937
Nejryzejší rok v záměrech světové organizace Baťa. Vše, co přijde později, bude již tlačeno směrem nedobrovolným, ovlivněným politikou, ztrátami, omezeními okupačními a válečnými.

Jan Baťa podniká obchodní cestu kolem světa ve svém slavném letadle Lockheed Electra. Expedice má sloužit především obchodu, ale jde také o reklamu a pozvednutí nálady veřejnosti. Po květnovém návratu do Československa Jana Baťu zdraví více než 100 000 příznivců a spolupracovníků, kteří se sešli na oslavách Svátku spolupráce. Vychází kniha „Za obchodem kolem světa“.
Po cestě Jana Bati kolem světa vzniká elitní internát Tomášov, kde musí frekventanti i mezi sebou navzájem hovořit cizími jazyky. Bohužel existence této „vyšší školy obuvnické diplomacie“ bude vyměřena krátkým úsekem času do poloviny roku 1940.
Zvyšuje se počet zahraničních společností – firma působí ve 33 státech světa na třech kontinentech. V ČSR vyrobeno firmou Baťa 47,8 mil. párů obuvi.
1938
Dokončena výstavba nové administrativní budovy firmy Baťa č. 21. Zlínský mrakodrap bude po celé desetiletí druhou nejvyšší evropskou administrativní stavbou (po paláci Všeobecné bankovní jednoty v Antverpách).
Vstupuje do provozu Baťův kanál se svými čtrnácti plavebními komorami.
Benešova technika v Brně uděluje Janu Antonínu Baťovi titul doktora technických věd honoris causa za celý komplex činů.
Hlavním impulsem bylo řešení problémů výstavby Baťova.
V rámci výcviku pilotů v době válečných příprav měl Zlín za svou oblast připravit celkem sedm pilotů. Jan Baťa dodává státu těchto osob 250. Na základě žádosti vlády o dary na obranu republiky přichází z Baťových závodů – tedy od Jana Bati a spolupracovníků – jeden milion USD (30 mil. Kč). Tento dar činí v absolutní hodnotě nejvíce z celé republiky.
Po Mnichovu je z likvidovaného majetku v zabraném pohraničí z Česko-Slovenska překotně expedováno vybavení a personál pro dvacet kompletních baťovských továren. Do zahraničí jsou vysílány tzv. jednotky, zkompletované obuvnické a strojírenské dílny vybavené materiálem, stroji i zapracovanými mladými muži a ženami, které mají začít relativně
samostatně pracovat v místech svého určení.
V rámci vysílání jednotek či přímo Jan Baťa pomáhá uniknout před nacisty 300 – 400 čs. židovským rodinám. Daří se to i díky tomu, že ředitelé firmy Hugo Vavrečka a Dominik Čipera jsou v tomto pohnutém období ministry vlád.
ČStav zaměstnanců koncernu dosahuje 42 tisíc v ČSR (z toho 8000 v prodejnách), 25 tisíc v zahraničí (z toho 8350 v prodejnách). Celkem tedy 67 tisíc spolupracovníků.
1939

Ještě od února 1939 se daří odeslat dvanáct jednotek. Poslední dvě již opouštějí území tzv. Velkého Německa, kam Protektorat Böhmen und Mähren právně spadá.
Zahájena výroba obuvi ve Zruči nad Sázavou a strojírenská v Sezimově Ústí.
Za sedm let působení v čele zlínských Baťových závodů i v čele baťovské světové obchodní a výrobní organizace si Jan Antonín Baťa zaregistroval 100 patentů. Ty buď přímo nesou jeho jméno (obuvnické stroje a zlepšováky) nebo vznikly pod jeho vedením.
V červnu Jan Baťa s rodinou uniká před nacisty. Záminkou pro jeho vycestování z území Velkoněmecké říše je prezentace firmy na světové výstavě v New Yorku.
V zájmu zajištění společnosti před německou konfiskací je formálně převeden většinový akciový podíl na pět zlínských ředitelů a vdovu po Tomáši Baťovi s tím, že akcie budou Janu Baťovi po válce vráceny.
Jan Baťa se v USA soustřeďuje na budování nového koncernového ústředí v Belcampu (Maryland). Pověřuje Tomáše Baťu juniora vybudováním závodu v Kanadě jakožto další z již 63 zahraničních společností koncernu Baťa. Netuší, že zde brzy vznikne významné centrum diverze proti jeho osobě.
1940
Jan Baťa cestuje do Brazílie na pozvání prezidenta Vargase a veze s sebou řadu českých spolupracovníků. Část jich dostává za úkol vyhledat vhodný pozemek poblíž São Paula. Také zakládá malou továrnu na boty v São Paulu, která je následně přeložena na vybraný pozemek a pokřtěna Batatuba. Druhá skupina odjíždí směrem do vnitrozemí do Indiany. Za vázané prostředky z nuceného prodeje německého závodu v Ottmuthu (1936) nakupuje Jan Baťa do majetku Baťa a. s. obchodní a plavební firmu Alto Paraná a dopravní společnost Viação São Paulo / Mato Grosso, vlastnící mimo jiné rozsáhlá území v brazilském vnitrozemí. Má tak vzniknout surovinová základna pro celý koncern.
Budoucí spojenci – USA, Británie a další země vzápětí zahajují mediální psychologickou válku. Jan Baťa je i se svými podniky zapsán do britské a americké černé listiny v momentě zvláště příhodném pro vlády, odbory a zejména konkurenci.
Za nové situace se Jan Baťa na svých pozemcích zaměřuje na zemědělsko-průmyslovou kolonizaci. Přináší nejen investice, ale rovněž baťovskou samosprávnou myšlenku – na panenské půdě vytvořit pevnost, drženou tisícovkami kapitalistů.
1941
Poté, co Janu Baťovi nejsou prodloužena víza, odjíždí se s rodinou definitivně usídlit do právě založené Batatuby, odkud nadále řídí svou světovou organizaci.
V brazilské Indianě se rozvíjí firma CIMA (Companhia Industrial, Mercantil e Agricola) pod vedením Vendelína Hnilici a později Ljubisava Mitroviče. Provozuje výrobní komplex s různými provozy – pila, truhlářství, výroba parket a nábytku, cihelna s výrobou cihel a tašek, hrnčířství, pěstování a strojové čištění bavlny, lisovna oleje z burských oříšků aj.
Janovy obtížné situace využívá Tomáš Baťa junior. Ve spolupráci s Wettsteinovou právní kanceláří začíná vystupovat jakoby z pověření Jana Bati ve správě podniků a před vládními autoritami. Ty vítají příležitost, jak postupně Jana Baťu eliminovat a začínají si Tomáše Baťu juniora hýčkat jako svého „bílého koně“. Po továrnách a obchodních organizacích se začíná šířit
Tomášem iniciované povědomí, že mu Jan Baťa majetek sám postoupil. To se ovšem nikdy nestalo – žádné pověření ani svolení syn Tomáše Bati zakladatele od majitele nedostal.
1942
Koncern Baťa po celém světě zaměstnává 105 570 spolupracovníků.
1943
Pod vedením Josefa Kilkovského je v Brazílii založeno město Mariapolis, pojmenované po Janově manželce Maje.
1944
29. srpna 1944 propuká Slovenské národní povstání v Baťovanech pod vedením kapitána slovenské armády Trojana. Přímo v brigádě velitele Trojana se bojů účastní 160 zaměstnanců, do aktivního odboje se zapojilo 435 mužů. Předtím bylo na Slovensko podle instrukcí Jana Bati dopraveno šest milionů korun jedním z jeho ředitelů Dominikem Čiperou. Další finance poskytnul management slovenských závodů. Celková suma na podporu slovenského odboje se vyšplhala na úctyhodných 7 970 000 korun. Dr. Vavro Šrobár jako svědek před Národním soudem prohlásí, že bez této finanční pomoci by nebyla možná příprava Slovenského národního povstání. Samo město, navržené a založené Janem Baťou a postavené z jeho peněz, bude po válce přejmenováno na Partizánske a místní závody se na počest vypuknutí SNP stanou nositelem názvu Závody 29.
Augusta.
20. listopadu jsou Baťovy závody ve Zlíně vybombardovány americkým letectvem. Během tří minut je svrženo 260 bomb, způsobená škoda dosahuje přes 500 mil. korun.
1945
Baťovy závody v ČSR jsou dekretem prezidenta republiky znárodněny. Po uplatnění Košického vládního programu a znárodňovacího dekretu z 28. října 1945 si žádný z Baťů nemůže činit sebemenší iluze, že by nadále na území Československa podnikal, ve hře však zůstává vyplacení zákonných náhrad za zabavený majetek.
1946
Československá vláda neúspěšně vznáší u brazilských soudů nároky na místní Baťovy firmy.
Janu Baťovi je uděleno brazilské občanství.Jan Baťa předkládá brazilskému prezidentu Dutrovi plán na vybudování deseti průmyslových měst, podobných těm, která již existovala po celém světě, a současně i kopie dohod o odškodnění poškozených občanů, uzavřených mezi komunistickými a západními vládami. Jan Baťa měl v úmyslu přeložit do Brazílie řadu svých podniků a převést sem příjmy z odškodnění.
Zahraniční nepřátelé Jana Bati si ve svém úsilí zmocnit se jeho podniků zjednali v Brazílii advokáty, kterým se podařilo neutralizovat pokusy o získání prostředků pro jeho projekty.
1947
Ve zinscenovaném a absurdním procesu před Národním soudem v Praze je Jan Baťa v nepřítomnosti odsouzen k 15 letům vězení a propadnutí veškerého majetku. Nárok na vyplacení náhrady podle znárodňovací legislativy bere neodvolatelně za své právě prohlášením Jana Bati za kolaboranta a zrádce – a o to celou dobu šlo.
Úder do týla přichází pouze několik dní po vykonstruovaném obvinění a odsouzení Jana Antonína Bati v Československu.
Vdova Marie Baťová podává v New Yorku žalobu na vydání 826 akcií společnosti Leader AG, kterými disponoval Jan Baťa a jež od roku 1941 byly deponovány u jeho důvěrníka Františka Mušky v Kalifornii. Vypuká patnáctiletý boj o akcie Leader AG.
Jedná se o zhruba 60 podniků, většinou v rámci Baťových průmyslových měst, a o 4 000 firemních prodejen. Jan Baťa, resp. holding Leader, vlastní v těchto společnostech různé podíly. Jan Baťa spory v průběhu let většinou prohrává, protože rozhodující dokumenty týkající se převodů majetku Tomáše Bati v letech 1932–1933 mu Praha zadržuje a Tomík se svou matkou se neštítí ničeho včetně křivých výpovědí pod přísahou u soudu a popření poslední vůle svého otce a manžela.
1949
Po několika neúspěšných pokusech různých osob je pod vedením Janova zetě Nelsona Verlangieri de Oliveiry a posléze Vladimíra Kubíka založeno město Bataguassú jako první z kolonizačních jader v brazilském státě Mato Grosso.
1951
Činnost Jana Antonína Bati se setkává s pochopením a oceněním. 20. července přijímá z rukou papeže Pia XII. medaili za projekty migrace válečných uprchlíků do Brazílie a požehnání k dalšímu svému podnikání. Současně vatikánská univerzita vysílá svého vysokého představitele na studijní cestu do Bataguassú.
1952
Publikována „Studie o Migraci“ Jana Antonína Bati, vytyčující základní půdorys řešení problému milionů válečných uprchlíků
1953
Pod vedením Vladimíra Kubíka a posléze Jindřicha Trachty je založeno město Batayporã jako druhé kolonizačních jádro v Mato Grosso
1957
Devětapadesátiletý Jan Antonín Baťa je za své uskutečněné kolonizační projekty navržen na Nobelovu cenu míru.
Navrhovateli jsou vdova po americkém prezidentu Eleanor Rooseveltová a generální tajemník OSN Dag Hammarskjöld. Jan Baťa se kandidatury vzdává ve prospěch brazilského kandidáta Mariana Candida Rondôna.
1961
Jan Antonín Baťa jako zvláštní vyslanec státu Mato Grosso jedná s bavorským premiérem Franzem Josefem Straussem o možnostech německých investic do kolonizačních projektů v Brazílii. Akce torpedována v německém tisku na popud CIA a ministerstva zahraničí USA (bratři Dullesové napojení na Tomáše Baťu juniora.)
1962
Je vypracován poslední a již neuskutečněný projekt třetího kolonizačního jádra v Mato Grosso – Presidente Kennedy.
Bohužel akce organizovaná advokáty americké kanceláře Sullivan & Cromwell Tomíkových přátel bratří Dullesů a byrokratické průtahy přípravu projektu zpožďují, stejně jako politické změny a nejisté poměry v Brazílii.
1965
23. srpna Jan Antonín Baťa umírá v São Paulu, smutným souběhem okolností v den slavnostního otevření mostu přes mohutný tok řeky Paraná mezi státy São Paulo a Mato Grosso, jehož výstavbu sám inicioval. Podléhá poslednímu z řady srdečních záchvatů, které ho přepadly během jeho dlouhého a marného boje proti mocným a neúprosným nepřátelům. V rodinném archívu po něm zůstává na čtyřicet svazků hospodářských studií, úvah, cestopisů, románů a poezie. A housle, na které celý život hrával.
1993
První pokus o soudní rehabilitaci Jana Antonína Bati stojí místo generálního prokurátora České republiky Jiřího Šetinu a přináší mu dvanáctileté trestní stíhání za smyšlená obvinění.
2007
Jan Antonín Baťa je v České republice právně očištěn. Soud jej shledává nevinným, neprávoplatně odsouzeným ve zmanipulovaném, účelovém procesu. Oceňuje rehabilitovaného jako největšího přispěvatele odboje Čechů a Slováků během II. světové války. (viz. Podpora odboje)
2008
Začínají vycházet první díla z dosud nepublikované bohaté literární pozůstalosti Jana Antonína Bati
2010
V Uherském Hradišti založen Nadační fond Jana Antonína Bati

Zpracoval Marek Belza (2011) s využitím zdrojů: Archivy rodiny Jana Antonína Bati Edita Baťová de Oliveira, Nelson Verlangieri d’Oliveira: Dovětek. Marek Belza, 2005 Edita Baťová de Oliveira, Nelson Verlangieri d’Oliveira: Vzpomínky na kolonizaci. Přednáška, 2007 Francisco Moacir Arcanjo: Svět porozumí. Marek Belza, 2004 Jan Antonín Baťa: Těžké časy. Marek Belza, 2008 Jan Antonín Baťa: Román života. Marek Belza, 2009 Jan Antonín Baťa: Uloupené dílo. Marek Belza, vydání se připravuje 2011 Jaroslav Pochylý: Baťova průmyslová demokracie. UTRIN, 1990 www.zlin.estranky.cz www.batova-vila.cz Připomínky PhDr. Hany Kuslové, Muzeum jihovýchodní Moravy