Hezký den všem, zdraví vás Petr Kopčil. Podcast Já Baťa může mít různé podoby a různé hosty, což vám předvedu v dnešním vydání. Reportážně se podíváme na setkání klubu absolventů Baťovy školy práce na Slovensku. S naší výpravou jsme tam zamířili na pozvání v pátek 28. března 2025. Výroční schůze měla už 31 ročník a co si budeme povídat vidět nejen milé a nám už i známé tváře, ale hlavně vidět v akci seniory, kteří jsou 90 plus je famózní. Jsou vitální, troufám si říct stále v rámci svého věku zdraví, ale především jim to myslí. Mají chuť do života, setkávat se, něco tvořit, spolupracovat a pomáhat.

Dopoledne jsme byli navštívit dvě místa v obřím parku, který má rozlohu jako Václavské náměstí v Praze – fakt. Na jednom místě stojí socha Tomáše Bati a na druhém památník zakladatele města, Jana Antonína Bati.

Mým odhadem se jich sešlo 150. Zpívalo se v krojích, hrálo na fujaru, recitovalo, blahopřálo, ale i vzpomínalo na ty, kteří se buď nemohli zúčastnit nebo nedávno zemřeli. V klubu nejste prostě jen do počtu, ale jste součástí. Zajímavé je, že se do klubu přidávají noví – jak o sobě říkají – mladí senioři. A já chápu proč, ta Baťovská energie je prostě nakažlivá a skutečně přináší vize. Ať z toho taky něco máte – tady je 94 letá Anna Slováčková, kterou na fujaru doprovodil Michal Gaj z Bánské Bystrice.

A pak už začala skutečně regulérní schůze jako u Baťů, kde se hodnotil stav příjmů a výdajů klubu, projekty, kterých se za poslední rok klub účastnil a myšlenky, co vše ještě můžou senioři zažít a na co se můžou společně těšit. Pozdravit přišel i pan primátor Partizánského Božík, kterého naopak za Zlín a Zlínský kraj telemostem pozdravil hejtman Radim Holiš. Mimochodem tady zazněl úplně první projev Baťovy školy práce v Partizánskom.

Měl jsem možnost odprezentovat naše aktuální projekty za Nadační fond Jana Antonína Bati, ukázat, co se už odpracovalo a co se chystá. V tomto městě je totiž stále nutné narovnávat staré lži, které Jana měly vymazat z historie. Jenže pravda jako obyčejně vyplavala na povrch a něco takového už nebude nikdy možné. Mimochodem, slyšeli jste už Baťovu píseň práce, která se zpívala na Slovensku?

Na závěr jsme si ještě prohlédli novou klubovnu ABŠ a pak už rychle zpět na základnu. Brzy se vrátíme na přednášky o Janu Antonínovi Baťovi do Partizánského, ale nejen tam. Čeká nás spousta slovenských měst a spřátelených firem na Slovensku. Děkujeme a loučím se stylově – dovi a dopo!